Výpověď z pracovního poměru

Výpověď z pracovního poměru

Výpověď z pracovního poměru musí dle zákoníku práce obdržet zaměstnanec v písemné formě. To samé platí i v opačném gardu. Zaměstnavatel je v případě tohoto typu ukončení pracovního poměru poskytnout zaměstnanci odstupné ve výše tří jeho průměrných platů. První den následujícího měsíce poté začíná dvouměsíční výpovědní lhůta. Zaměstnavatel tak dostává příležitost, aby si zajistil nového pracovník a chod společnosti nebyl nijak omezen. Zaměstnanec musí na jednu stranu strávit v zaměstnání další dva měsíce, ale i on je může využít – ke hledání další práce.

Lze říci, že výpověď z pracovního poměru patří nejčastější formě ukončení pracovního poměru. V případě, že dává výpověď zaměstnavatel zaměstnanci, musí v ní uvést důvody, které jsou přesně stanoveny v zákonu.

Když naopak podává výpověď zaměstnanec, není povinen uvádět žádný důvod. Výpověď z pracovního poměru může jedna či druhá strana podat až po uplynutí zkušební lhůty. V průběhu „zkušební doby“ totiž mohou obě strany přerušit pracovní vztah bez nutnosti nějakého zdůvodňování či dalších povinností.

Pokud dá zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď z pracovního poměru a zaměstnanec jej na to písemně upozorní, je zaměstnavatel povinen mu i nadále vyplácet mzdu.